Stručný souhrn

  • Rating středně až dlouhodobého politického rizika byl v roce 2016 snížen. Příčinou byly především slabiny v domácím hospodářství a špatné hospodaření.

  • Hlavní výzvou zůstává nízká prognóza růstu reálného HDP.

  • Ekonomické oživení komplikují volby, které mají proběhnout v roce 2019, obtížné fiskální podmínky a negativní smýšlení investorů.

  • Snižuje se přítomnost na světových trzích a příliv investic.

  • Hlavní riziko představují kapitálové výdaje a jihoafrický rand zůstává značně volatilní

Klasifikace středně až dlouhodobého politického rizika (MLT)  v kategorii 4/7

Středně až dlouhodobé politické riziko Jižní Afriky bylo více než 10 let klasifikováno kategorií 3/7. V srpnu 2016 byla klasifikace snížena na stupeň 4/7. Co k poklesu ratingu vedlo? Bylo to zejména domácí napětí spolu s nesourodou vládní politikou a špatným hospodařením, které po řadě vnějších šoků (finanční krizi v roce 2009, poklesu cen komodit a silném suchu) zabránilo hospodářskému oživení. V důsledku toho se makroekonomické základy Jižní Afriky strukturálně zhoršily. Přestože země i dnes čelí významným výzvám, k dalšímu snížení ratingu by zatím dojít nemělo.

Jihoafrická republika má velice diverzifikovanou ekonomiku s celosvětovou stopou (těžba, zemědělství, finanční služby, cestovní ruch, výroba atd.). Její přítomnost na světových trzích a příliv investic se nicméně snižují a hlavní výzvou zůstává nízký růst HDP. Očekává se, že v letech 2018 a 2019 dosáhne růst HDP pouze 0,5 % a 1,4  %. Hospodářský růst brzdí politická nejistota (prezidentské volby jsou plánovány na rok 2019) a strukturální domácí nedostatky, jako je endemická nezaměstnanost (28 % pracovní síly), nízká spotřeba a úspory domácností a nedostatečný vzdělávací systém, špatná infrastruktura, opakující se nepokoje a korupce. Zavést plán obnovy, který přinese řešení, tak bude pro prezidenta Ramaphosu velmi obtížné, a to zejména s ohledem na aktuálně obtížné fiskální podmínky a nízkou důvěru investorů.

Jihoafrická republika je na pozadí globální měnové normalizace, rostoucích amerických úrokových sazeb a negativní nálady investorů vůči rozvíjejícím se trhům vystavena odlivu kapitálu. Vzhledem k tomu, že schodek strukturálního běžného účtu (pro rok 2018 se očekávají přibližně 3 % HDP) je z velké části financován portfoliovými a jinými investicemi (dluhopisy a akcie držené cizinci), představuje odliv kapitálu významné riziko platební bilance. Devizové rezervy Jihoafrické republiky jsou naštěstí na přiměřené úrovni – v červnu 2018 pokrývaly 4,3 měsíce importu. Směnný kurz je flexibilní, což znamená, že důsledek odlivu kapitálu je spíše jen oslabení než vyčerpání rezerv. Finanční trh země navíc zůstává hluboký a sofistikovaný. Poměry externího dluhu a dluhové služby rostou, ale setrvávají na udržitelné úrovni. Jihoafrická republika však tradičně drží značné krátkodobé zahraniční dluhy. Během devíti let politiky bývalého jihoafrického prezidenta Jacoba Zumy se na daních vybralo méně a častěji docházelo k daňovým únikům. To spolu se špatným hospodařením velkých státních podniků (např. Eskom) vedlo ke zhoršení veřejných financí a udržitelnosti vnějšího dluhu.  Očekává se, že veřejný dluh letos dosáhne 55,7 % HDP a do roku 2021 se zvýší až na 60 %. Platby vládních úroků za rok 2018 pravděpodobně pohltí více než 13 % z veřejných výnosů, což je nejvyšší úroveň za téměř 15 let.

Jihoafrický rand byl kvůli obchodním šokům a obavám zahraničních investorů během posledních několika let obzvlášť volatilní (viz graf). Když se prezident Ramaphosa ujal na konci roku 2017 úřadu, rand rychle posílil. Od začátku roku 2018 ale opět ztratil téměř 20 %. To lze částečně vysvětlit neustálou politickou nejistotou a ekonomickými problémy zranitelných rozvojových trhů, což se odráží i v pádu turecké liry a argentinského pesa. Propad randu by mohl způsobit inflaci která pravděpodobně bude pohybovat mezi 5-6 % v závislosti na napjaté měnové politice (v příštích měsících by se mohly zvýšit úrokové sazby).

Nadcházející volby

V únoru 2018 složil nově zvolený předseda strany ANC (Africký národní kongres) Cyril Ramaphosa prezidentskou přísahu. Stalo se tak po napjatém období plném politických skandálů a nejistoty. Jeho výhra zmírnila riziko občanských nepokojů a díky protikorupční a pro-podnikatelské rétorice se dočkal pozitivních reakcí jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Hospodářské zpomalení posledních šesti měsíců ale toto nadšení poněkud schladilo.

Politické scéně dominují všeobecné volby, které se mají uskutečnit do srpna 2019. Ramaphosa se zaměří na svou "válku proti škůdcům" a na vylepšení pošramocené pověsti ANC a zároveň na posílení jednoty strany. Nedávné svědectví ministra financí (Nhlanhla Nene) o korupci ve státní správě vedlo k první změně v kabinetu prezidenta Ramaphosy. Cílem je obnovit důvěru veřejnosti ve vládu. Novým ministrem financí byl jmenován bývalý a široce respektovaný guvernér Jihoafrické banky Reserve Bank Tito Mboweni. To vedlo k okamžitému oživení randu.

Důležitým tématem předvolební kampaně budou také pozemkové reformy. Navrhovaná změna ústavy umožňující vyvlastnění půdy bez náhrady vyvolala mezi investory a zemědělci obavy. Ty se týkají především  cen nemovitostí, bankovní stability a dokonce i zajištění potravin. Ramaphosa však zdůraznil, že se nikdo nemusí obávat, protože na reformu se budou vztahovat přísná omezení. Zda ANC dokáže zavést pozemkovou reformu, která vyřeší nerovnost a zároveň omezí ekonomické škody a nepoškodí důvěru investorů, se teprve ukáže. Pozemková reforma by navíc měla být dostatečně atraktivní, aby se voliči nedali zlákat radikálnější rétorikou levicového hnutí Bojovníků za hospodářskou svobodu (EFF). Ramaphosa bude muset získat silný mandát, aby se mohl pustit do reforem, které jsou pro posílení růstu a uvolnění obrovského potenciálu země nezbytné.  Většina obyvatelstva ANC nevěří, což se v roce 2016 potvrdilo v komunálních volbách, kdy strana ztratila ve prospěch Demokratické aliance (DA).

Analytik: Louise Van Cauwenbergh – l.vancauwenbergh@credendo.com