• Silnější hospodářský cyklus je posílen příznivým hospodářským kontextem EU a silným cestovním ruchem
  • Ekonomický dopad dluhové krize, která zahrnuje chorvatský gigant Agrokor Group, se nyní zmírňuje
  • Členství v EU a přijetí eura, které si Chorvatsko klade za cíl, podporují fiskální konsolidaci
  • Vnější dluh je vysoký, ale rychle se snižuje
  • Vládní koalice je křehká, což brání reformám
  • Nevyřešené územní spory přispívají k napjatým vztahům se sousedy

Chorvatská ekonomika je podpořena silným hospodářským cyklem EU

Chorvatská ekonomika pokračuje po šestileté recesi v letech 2009 až 2014 v silném růstu. Od roku 2015 se ekonomická aktivita v posledních dvou letech postupně zotavila a v průměru dosáhla tříprocentního růstu, a to zejména díky silnému cestovnímu ruchu (ten je nejvyšším zdrojem výnosů z vývozu), soukromé spotřebě a investicím. Hospodářská situace je pro Chorvatsko velmi příznivá, protože těží z pozitivního ekonomického cyklu EU. Přesto se HDP ještě nedostal na předkrizovou úroveň a existují některá rizika, která výhled zhoršují. Jedním z rizik je v krátkodobém horizontu insolvence společnosti Agrokor, která byla vyhlášena v roce 2017. Maloobchodní a potravinářský obr, zatížený obrovským dluhem a skrytými finančními ztrátami, nebyl na jaře roku 2017 schopen splácet svým věřitelům. Dosavadní krize měla v důsledku silného ekonomického kontextu omezený hospodářský dopad. S ohledem na značnou ekonomickou váhu společnosti Agrokor - v roce 2015 přispěla k celkovému HDP 14,7 % - ji stát zachránil a zahájil restrukturalizaci, která by měla skončit do září 2018. Výraznější dopad však nelze vyloučit, protože restrukturalizace společnosti Agrokor a jejích dceřiných společností by mohla vést k hromadnému propouštění a poškodit spotřebu a investice.

Fiskální konsolidace podporovaná členstvím v EU a strukturální nedostatky

Chorvatská ekonomika trpí strukturálními nedostatky, které by mohly brzdit dlouhodobý růst a produktivitu. Nejpalčivější je přitom odliv vzdělaných lidí a špatná konkurenceschopnost vyplývající z výše mezd, rigidity na trhu práce a široká hospodářská role neefektivních a daňově nákladných podniků. Celkový výhled však zůstává pro ekonomiku pozitivní, neboť Chorvatsko bude dále těžit z členství v EU - např. prostřednictvím zvýšeného přístupu na trhy EU - a bude pokračovat v hospodářské konvergenci s eurozónou, aby do roku 2020 přijala euro. Tento proces dále upevní chorvatské makroekonomické základy. To je zřejmé u fiskální politiky, která bude dále těžit z fiskální konsolidace a evropských strukturálních a investičních fondů. Veřejné finance jsou pro Chorvatsko dlouhodobě velkým hospodářským rizikem. Po krizi v roce 2008 byly zaznamenány postupně po sobě následující hluboké rozpočtové deficity a veřejný dluh se v roce 2014 více než zdvojnásobil, a to na 85,8 % HDP. Od roku 2016 byl rozpočet téměř vyrovnaný a vysoký veřejný dluh klesal. V příštích letech se očekává, že fiskální saldo a veřejný dluh (78,4 % z HDP v roce 2017) dosáhnou mírného přebytku a do roku 2020 budou tvořit méně než 70 % HDP.

Chorvatsko má od roku 2012 komfortní platební bilanci a velký přebytek běžného účtu. To je částečně díky úspěšnému odvětví cestovního ruchu a od vstupu země do Evropské unie také díky rostoucímu vývozu zboží právě do zemí EU. Měnová politika je vstřícná s nízkými úrokovými sazbami. Inflace bude letos  pravděpodobně 1,2 %. Kurz chorvatské kuny zůstává stabilní, neboť se bude nadále pohybovat blízko k euru až do dosažení cíle na rok 2020.

Zahraniční dluh se zvýšil, ale rychle klesá

Nejrizikovější faktor, pokud jde o politické riziko Chorvatska, spočívá v jeho vnějším dluhu, který v letech 2008-2009 prudce vzrostl. Nicméně mezi léty 2015 a 2017 se poměr zahraničního dluhu k HDP snížil na 84,3 % (ze 108 % v roce 2014, kdy byl na vrcholu). Tento trend rychlého poklesu by měl pokračovat do roku 2022 až k 65,8 %. Vnější likvidita se zlepšila s poklesem krátkodobého dluhu. Ten klesl z 15 % příjmů na běžném účtu v roce 2015 na 10,2 % v červnu roku 2017. Robustní devizové rezervy pokrývají v důsledku silného vývozu a velkého přílivu kapitálu včetně strukturálních fondů EU sedm měsíců dovozu. Celkově proto příznivý hospodářský vývoj a snížení zadluženosti umožnily za dva roky výrazné snížení finančního rizika a další zlepšení se očekává i v budoucnu.

 

Stabilita vlády se zlepšuje, regionální napětí přetrvává

Současná chorvatská vláda postupuje i přes překážky kupředu. Vládnoucí koalice, kterou vede premiér Plenković, je křehká, protože je složená ze dvou ideologicky nesourodých stran a má jen malou parlamentní většinu, která se spoléhá na podporu zástupců menšin a nezávislých poslanců. Selhání dvou návrhů na vyslovení nedůvěry vládě v průběhu šesti měsíců přesto posílilo vyhlídky na stabilní vládu až do parlamentních voleb v roce 2020. Přesto údajně nesprávně řešená dluhová krize v souvislosti s insolvencí společnosti Agrokor a jen malá parlamentní většina silně bránily hospodářské politice vlády a odvážným reformním plánům (např. veřejná správa , privatizace a fiskální konsolidace).

Regionální napětí se sousedními zeměmi od konce jugoslávských válek nikdy zcela nevymizelo a nadále do značné míry dominuje chorvatské zahraniční politice. Napětí přetrvává v důsledku stále otevřených ran a nevyřešených územních sporů se sousedními zeměmi. Vyhlídka na prezidentské volby v roce 2019 nedávno přiměla chorvatského prezidenta, aby zaujal nacionalističtější postoj, což vyvolalo napětí s Bosnou. A to zejména po odsouzení šesti bosenských Chorvatů jako válečných zločinů loni v listopadu. Chorvatská vláda rozhodnutí důrazně odmítla, protože de facto znamená společnou odpovědnost Chorvatska v bosenské válce. Zdrojem největší potenciální nestability kromě toho zůstávají vztahy se Srbskem. V posledních letech se objevily například dočasné dovozní tarify nebo obchodní blokády na hranici mezi oběma zeměmi, které zastavily toky migrantů přes Srbsko. Také v budování armády Chorvatsko napodobuje Srbsko. To znamená, že jejich bilaterální vztahy nejsou v žádném případě srovnatelné se vztahy v polovině 90. let. Vzhledem ke členství Chorvatska v EU a NATO je napětí jen diplomatické. Pozitivním signálem dobré vůle ke zlepšení budoucích vztahů je nedávné oficiální setkání obou prezidentů, což je vzhledem ke kandidatuře Srbska na vstup do EU především v jeho zájmu.

Analytik: Raphaël Cecchi – r.cecchi@credendo.com