• Bulharsko zaznamenává v rámci příznivého klimatu EU silný růst
  • Fiskální a vnější bilance jsou v přebytku, klesají jen pomalu
  • Budoucí růst může negativně ovlivnit trvalá demografická krize a chudoba
  • Bulharsko brzy požádá o vstup do Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II), přistoupení k euru je ale stále daleko
  • Zahraniční dluh, který byl jedním z nejvýznamnějších rizik, ostře klesl a předpokládá se jeho další pokles
  • Politická nestabilita a trvalá korupce brzdí reformy a efektivní politiku

Bulharsko - jedna z nejsilněji rostoucích ekonomik EU

Od hospodářské krize v roce 2009 prochází Bulharsko svým nejlepším hospodářským cyklem.  V letech 2015 – 2017 se zrychlil růst HDP na průměrných 3,7 % a dosáhl tak jedné z nejvyšších úrovní růstu v rámci EU. Předpokládá se, že na této úrovni letos zůstane a do roku 2020 následně poklesne na 2,8 %.

Příčinou tohoto příznivého trendu je pozitivní vnější prostředí a silnější spotřeba v kontextu zvýšené důvěry.  Od vstupu do EU v roce 2007 se bulharská ekonomika mohla spolehnout na dodatečnou podporu ze strukturálních fondů EU, z nichž například v roce 2016 využila 95 % dostupných prostředků. Nicméně v důsledku Brexitu by mohl být další rozpočet EU na rok 2020 revidován a snížen, což by se projevilo v nižších převodech EU do zemí jako je Bulharsko, tedy zemí, které patří mezi největší příjemce těchto prostředků.

Dvojitý přebytek představuje solidní základy

Země vykazuje silné makroekonomické základy s dvojitým přebytkem. Po dvaceti letech deficitu  se situace změnila v roce 2016. Pozitivní změnu zaznamenalo saldo běžného účtu především díky silnějšímu vývozu na trh EU (kde dominovaly průmyslové výrobky, následované potravinářskými produkty) a vyšším příjmům z cestovního ruchu, které tvoří 10 % celkového exportu. Přebytek, který loni dosáhl 4,5 % HDP, by měl do roku 2023 postupně klesat. Finanční prostředky EU a rostoucí přímé zahraniční investice, které přitahují stále poměrně nízké náklady na pracovní sílu, budou v dlouhodobém horizontu udržovat pozitivní platební bilanci. Fiskální bilance je také v přebytku a v roce 2017 byla na úrovni 0,9% HDP. Fiskální konsolidace umožnila od roku 2015 zlepšení veřejných financí a předpokládá se, že rozpočet zůstane od roku 2020 vyrovnaný. Veřejné finance jsou zdravé a Bulharsko je jedním z členských států EU s nejnižším veřejným dluhem, který tvoří 23,9 % HDP.  Pokud jde o budoucí vývoj, stárnutí obyvatelstva v kombinaci s výrazným emigrací mladých, kvalifikovaných lidí vyvolá úbytek aktivního obyvatelstva a zvýší náklady na důchody a zdravotní péči. Aby byla zajištěna dlouhodobá fiskální udržitelnost, budou proto potřeba další odvážné sociální reformy.

Dlouhodobý demografický odliv a jen pomalé snižování chudoby

Jak o tom svědčí situace v ostatních postkomunistických zemích východní Evropy, bude trvat léta, než se Sofie vypořádá se strukturálními nedostatky. Demografická krize v důsledku neustálého odchodu obyvatel do zemí EU s vyššími příjmy a zároveň nízká míra porodnosti, představují nejzávažnější strukturální riziko. Úbytek populace dosáhl za posledních 30 let třiceti procent, a tak se Bulharsko pochopitelně musí vyrovnávat s nedostatkem pracovních sil. Spolu s vysokým dluhem podniků, který tvořil v roce 2016 84 % HDP,  by tyto problémy mohly ve svém důsledku omezit budoucí domácí investice.

Dalším problémem Bulharska je chudoba. Bulharsko zůstává nejchudším státem EU protože HDP na obyvatele rostl v první dekádě členství v EU jen pomalu, zejména po krizi v roce 2008/09. Potřeba růstu se tak stává jednou z priorit vlády. Slabý pokrok v oblasti strukturálních reforem by však mohl dalšímu růstu bránit.

Vstup do eurozóny je daleko

Pozitivní stránkou je skutečnost, že Bulharsko má v úmyslu přijmout euro a své předsednictví v EU využije k tomu, aby posunulo dál svou žádost o mechanismus ERM II (mechanismus směnných kurzů), systém, který předchází přijetí eura. Přestože Bulharsko splňuje všechna maastrichtská kritéria pro vstup do eurozóny, časová osa je velmi nejistá. Mohlo by to trvat i několik let, neboť vstup nemá podporu mezi členskými státy eurozóny, zejména kvůli vysoké a přetrvávající korupci.

Udržitelnost zahraničního dluhu

Nejvýznamnější finanční riziko se v posledních letech výrazně snížilo. Trend klesající úrovně  zahraničního dluhu se od roku 2013 zrychluje. To je výsledkem kombinace rostoucí ekonomické aktivity a zadluženosti soukromého sektoru (82 % celkového zahraničního dluhu je soukromé, včetně vnitropodnikových úvěrů na více než 20 % HDP) a omezení nových veřejných půjček (žádná není plánovaná minimálně do roku 2020). Zahraniční dluh se tak stal udržitelnějším, mírně nad úrovní 70 % HDP. Předpokládá se, že v příštích letech postupně pomalu klesne na méně než 60 %. Výrazně se zlepšila také bulharská likvidita. Krátkodobý dluh, který v roce 2009 dosáhl ohromujících sedmdesáti procent výnosů z vývozu, se od roku 2012 prudce snížil, a to na přibližně 25 % příjmů z vývozu (na konci roku 2017). Bulharsko má silné devizové rezervy, které pokrývají více než 7 měsíců dovozu.

Politická nestabilita

Bulharsko opakovaně zažívá vládní nestabilitu, což ovlivňuje politickou kontinuitu. Vlády zřídkakdy dokončí svůj mandát, a to může být i případ současné vlády premiéra Borisova, který vyhrál volby po třetí od roku 2009.  Jeho středopravá  strana GERB (Občané za evropský rozvoj Bulharska) zvítězila v březnu 2017 v předčasných volbách a utvořila křehkou koalici s malými nacionalistickými stranami, jejichž postoje k vládní politice jsou velmi rozdílné. Občanské protesty a silná opozice proruské socialistické strany navíc často vyvíjejí tlak na stávající vládu, což ovšem svým způsobem také zdůrazňuje živou demokracii Bulharska. Riziko domácí bezpečnosti je nízké, ale s migrační krizí se může zvýšit, zvláště v případě, že se turecko-bulharská hranice stane stále více využívaným koridorem pro uprchlíky. V každém případě je postoj Sofie vůči migrantům dosud jedním z nejotevřenějším v bývalém komunistickém bloku. To pragmaticky vysvětluje skutečnost, že Bulharsko je hlavním příjemcem finančních prostředků EU a zároveň čelí silnému demografickému deficitu.

Korupce – ohromující dědictví

Bulharskou nemocí je korupce, tvrdošíjné dědictví z komunistické éry, které jej staví do nezáviděníhodné pozice nejvíce zkorumpované země EU (podle Transparency International).

Od vstupu země do EU v roce 2007 proto Evropská komise udržuje přísnější dohled nad bulharským soudním systémem. Tlak EU je podporován aktivní občanskou společností, která pravidelně protestuje proti laxnosti vlády při řešení korupčních skandálů ve veřejné správě a při reformě soudnictví, které postrádá nezávislost a transparentnost. Pokud jde o reformy, je pokrok obecně pomalý. V průběhu svého mandátu se chce vláda premiéra Borisova soustředit zejména na zvyšování slabé úrovně příjmů a rozvoj infrastruktury.

Analytik: Raphaël Cecchi – r.cecchi@credendo.com