Události

Mračna visící nad libanonskou ekonomikou v posledních měsících potemněla. Hrubé rezervy držené centrální bankou klesají a agentura Fitch Ratings zároveň snížila rating Libanonu o 2 stupně. Aktuální rating je nyní CCC. A k tomu se přidávají poslední údaje komerčních bank o vkladech nerezidentů, které naznačují, že se vklady nijak nezvyšují a zůstávají nízké. Vláda byla navíc schopna schválit rozpočet na rok 2019 až na konci července, a to především kvůli působení různých opozičních zájmových skupin. Přestože se ve schváleném rozpočtu odrazily snahy o konsolidaci, MMF i tak předpokládá, že na konci roku bude schodek 9,75 % HDP. Zdá se, že hlubší reformy brzdí boj mezi koaličními partnery.

Dopady

Pro Libanon jsou tyto skutečnosti důležité a je třeba je sledovat. Svědčí totiž o obtížích, v nichž se libanonská ekonomika nachází. Jádrem problému jsou velké schodky veřejných financí, které do konce roku 2018 zvýšily úroveň veřejného dluhu na více než 150 % HDP. Bez trvalého úsilí o konsolidaci lze očekávat zvýšení dluhu na neudržitelnou úroveň. Rozpočtem na rok 2019 dala libanonská vláda poprvé jasně najevo, že se snaží zavádět nezbytné reformy. Nicméně dluh i tak zůstane vysoký.

Schodky veřejných financí a značné importní potřeby země vedly k velkým deficitům běžného účtu. Ty vláda dotovala vklady od nerezidentů a od libanonské diaspory žijící v zahraničí, půjčkami do zahraničí a motivací libanonských bank k repatriaci finančních prostředků, které byly dříve drženy v cizině. Vklady nerezidentů v komerčních bankách jsou tak pro libanonskou ekonomiku jedněmi z nejdůležitějších „záchranných“ faktorů. Pokud se v minulosti příliv vkladů zpomalil, libanonské banky při několika příležitostech v koordinaci s Libanonskou centrální bankou odpověděly nabídkou vyšších úrokových sazeb. Tento krok podnikly také letos v červnu. Jedná se ale o udržitelnou politiku?

Navýšení dluhu v kombinaci s politickou krizí a nedostatkem reforem přispělo v lednu 2019 k obavám investorů, že dojde k restrukturalizaci dluhopisů, což na trhu vyvolalo paniku. Situace se uklidnila po sestavení vlády, příslibu odvážných konsolidačních opatření a finanční podpory ze strany států Perského zálivu.  Pro Libanon je důležité udržovat stálý příliv vkladů od nerezidentů, a zabránit tak jakékoli krizi důvěry v bankovní sektor. Vláda na domácí banky značně spoléhá, a to znamená, že důvěra ve vládní platební schopnosti by měla zůstat silná.

Významnou podporu by Libanonu mohl poskytnout záchranný balíček. V dubnu 2018 se západní státy dohodly, že v rámci balíčku předloží přibližně 10 miliard USD v koncesních půjčkách (a 0,8 miliardy USD v grantech). Není však jisté, zda budou tyto prostředky dostatečné. V první řadě zatím žádné finanční prostředky nebyly uvolněny, protože libanonská vláda nejprve musí zavést zásadní reformy. Dalším problémem je, že zatímco velikost balíčku je v absolutní hodnotě velká, pokud vezmeme v úvahu časové období, během kterého budou prostředky uvolněny (12 let), je jeho hodnota v poměru k velikosti libanonského hospodářství a hrubým potřebám na refinancování ekonomiky poměrně malá. A tak budou zřejmě potřeba další prostředky. Významnou roli by mohly hrát země Perského zálivu. Získání dalších finančních prostředků od Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, ale pravděpodobně vůbec nebude snadné, a to vzhledem k silné pozici Hizballáhu ve vládě.

Společnost Credendo již letos v lednu snížila rating středního a dlouhodobého politického rizika Libanonu na stupeň 7. Pod největším tlakem se nyní ocitá klasifikace krátkodobého politického rizika, které je stále na stupni 5 a tlak na jeho snížení narůstá. Hlavními důvody jsou pokles hrubých devizových rezerv, nárůst krátkodobého zahraničního dluhu a zhoršení a neprůhlednost rozvahy centrální banky vzhledem k tomu, že stále více přijímá závazky v cizí měně, ale nezveřejňuje data o jejich velikosti a termínové struktuře. A v neposlední řadě složitější refinanční schopnosti jak vládního, tak libanonského soukromého bankovního sektoru.

Analytik: Jan-Pieter Laleman – jp.laleman@credendo.com