Aktuální ekonomický vývoj

Pro Turecko je klíčová důvěra zahraničních investorů. Aby uspokojilo své rozsáhlé finanční požadavky, spoléhá totiž na volatilní toky kapitálu. Jak zranitelná může být ekonomika v případě drastické změny ve vnímání rizika velmi dobře ukazuje ostrý propad turecké liry v srpnu 2018. Inflace, částečně poháněná silnou devalvací, se v říjnu vyšplhala na 25,2 % ( v listopadu následně klesla na 21,6 %). Důvěra spotřebitelů a investorů se dramaticky propadla a ve třetím čtvrtletí roku 2018 došlo k poklesu reálného HDP. Pokud se tento trend nezmění, může se dříve přehřátá turecká ekonomika snadno ocitnout v recesi, což je v kontrastu s velkolepým růstem reálného HDP, kterého Turecko dosáhlo za posledních 5 let. To se v letech 2013 – 2017 průměrně pohybovalo nad šesti procenty. Co bude hýbat krátkodobým rizikem Turecka v roce 2019? 

Slabá likvidita

Abychom mohli zodpovědět tuto otázku, začněme krátkodobým politickým rizikem, které reprezentuje likviditu země. Navzdory mírnému měsíčnímu nárůstu o 1 % se devizové rezervy (bez zlata) meziročně prudce snížily o téměř 20 %. A na základě údajů z konce října 2018 dokonce téměř o 30 %. Aktuálně pokrývají odhadem zhruba 3 měsíce dovozu (ještě v roce 2017 to byly 4 měsíce) a jen téměř 60 % externího krátkodobého dluhu (v roce 2017 to bylo 70 %). To znamená, že je turecká ekonomika při financování svých značných finančních požadavků nadále velmi závislá na kapitálových tocích, a proto zůstává citlivá vůči změnám vnímání rizika investory.

Devalvace liry a pokles důvěry spotřebitelů vedly k prudkému zlepšení bilance běžného účtu, který ve třetím čtvrtletí roku 2018 skončil přebytkem, což je první čtvrtletní přebytek od roku 2003. Toto oživení je však pouze důsledkem prudkého propadu v dovozu zboží a služeb. Vzhledem k tomu, že lira od srpna opět mírně posílila, je otázkou, jak to bude dál. Na jedné straně se očekává, že domácí poptávka zůstane nízká, což negativně ovlivní dovoz. A to nahrává dalšímu oživení. Na druhé straně lira posiluje (viz graf 2). Tím ceny dovozů v místní měně klesají a zhoršuje se konkurenceschopnost exportu, včetně vývozu služeb v sektoru cestovního ruchu. Vedle domácí poptávky a kolísání směnných kurzů ale hrají roli i další faktory ovlivňující bilanci běžného účtu. A to zejména ceny ropy, neboť Turecko je čistým dovozcem paliv. Dalšími faktory jsou vnější poptávka ( EU, která je největším obchodním partnerem Turecka), a dovoz zlata, které se využívá jako ochrana proti vysoké inflaci a oslabení směnného kurzu.

Credendo aktuálně klasifikuje krátkodobé politické riziko Turecka stupněm 4/7. Ale pokud budou devizové rezervy stále pod tlakem nebo se bilance běžného účtu opět propadne do hlubokého deficitu, je možné, že bude rating krátkodobého politického rizika snížen a spadne do kategorie 5.

Vysoké obchodní riziko

Podívejme se nyní na obchodní riziko. To představuje makroekonomické faktory a podnikatelské prostředí, které ovlivňují platební schopnost všech dlužníků v zemi. A to je nyní v Turecku hodnoceno stupněm C, což představuje nejvyšší míru rizika (na stupnici A až C). Jednou z hnacích sil vysokého obchodního rizika je pokračující pokles růstu HDP, a to vzhledem ke zřejmé vazbě mezi výkonností růstu a úvěrovou bonitou dlužníků. Tento pokles se pravděpodobně hned tak nezastaví. Není to však jediná příčina. Další riziko představuje měnová nejistota vyplývající z vysoké inflace, která byla ke konci roku 2018 téměř 20 %. Ke všemu se přidávají pochybnosti o nezávislosti centrální banky a rizika spojená s nepředvídatelností makroekonomické politiky. 

Po parlamentních a prezidentských volbách v červnu roku 2018 se institucionální rámec změnil z parlamentního systému, v němž byla úloha prezidenta zejména reprezentativní, na prezidentský systém. Podle nové ústavy může prezident mimo jiné jmenovat soudce a vyšší úředníky, vydávat vyhlášky které mají platnost zákona, vyhlásit stav nouze a rozpustit parlament. V rukou prezidenta se tak koncentruje obrovská moc. A je otázka, zda tuto moc využije pozitivně či negativně.

Pro podnikatele představuje klíčové riziko prudké, meziročně téměř 30% znehodnocení liry. Podnikový dluh, který v červnu 2018 činil více než 70 % HDP, se v posledních letech výrazně zvýšil (viz graf 4) a je denominován hlavně v cizí měně. Devalvace liry tak vede k dražším dluhům v místní měně, což ovlivní platební schopnost podniků. Cena úvěrů navíc prudce vzrostla a banky pravděpodobně budou méně ochotny půjčovat. V minulosti bylo prudké zvýšení dluhu podniků financováno převážně bankami. Bankovní sektor je však silně závislý na vnějším financování, jelikož čisté zahraniční závazky představovaly v roce 2017 přibližně 20 % HDP. Po srpnové krizi důvěry byly banky stále schopny vstupovat na finanční trhy, aby převzaly své dluhy, i když s vyššími náklady. Pro posouzení budoucího vývoje bude proto klíčové sledovat vývoj bankovního sektoru na straně závazků (mimo jiné schopnost vypořádat se s krátkodobým dluhem a přístup na kapitálový trh), a také na straně aktiv, protože v kontextu nižšího hospodářského růstu a velké zadluženosti firem je pravděpodobné zhoršení jejich kvality.

Analytik: Pascaline della Faille - P.dellaFaille@credendo.com