Události

Začátkem ledna vypukly v Tunisku násilné protesty proti vládním úsporným opatřením, která platí od 1. ledna, a která zvyšují cenu benzínu a daní u mnoha druhů zboží a služeb. Demonstrace, které tentokrát organizovaly opoziční strany, připadly na sedmé výročí dne, kdy bývalý tuniský diktátor Zín Abidín bin Alí opustil zemi. Vláda zatkla více než 500 osob zapojených do nepokojů, ale zároveň také reagovala zvýšením sociálních dávek pro nejchudší obyvatelstvo. Zatímco bezprostřední příčinou aktuálních protestů bylo vládní zvýšení cen a daní, hlavním a dlouhodobějším důvodem je zhoršená socioekonomická situace v zemi, která přetrvává od počátku revoluce v roce 2011.

Vliv na rizikovost země

Od sesazení bývalého prezidenta Zín Abidín bin Alího v lednu 2011 prošlo Tunisko zásadní politickou transformací. Přestože země prodělala významný demokratizační proces, hospodářská transformace byla slabá a politická situace zůstává křehká. Od roku 2011 se v Tunisku vystřídalo sedm premiérů a slabé koaliční vlády upřednostňovaly krátkodobé konsenzy, které zpomalily nebo dokonce zabránily provedení řady velmi potřebných strukturálních reforem. K tomu zemi navíc zasáhlo několik teroristických útoků, které těžce postihly turismus. A ten je pro Tunisko hned po remitencích druhým nejvýznamnějším zdrojem tvrdé měny. 

I když byly poslední protesty násilnější a v mezinárodním tisku mnohem více medializované, rozhodně to nebylo poprvé, co se země musela potýkat s podobnou situací. V posledních třech až čtyřech letech došlo k nárůstu protestů po celé zemi, a to zejména v souvislosti s ekonomickými a sociálními faktory jako je vysoká míra nezaměstnanosti a korupce. Svou roli hraje i skutečnost, že obyvatelstvo necítí spojení s politickou elitou. Jedná se z velké části o stejné faktory, které roku 2011 vyvolaly revoluci a od té doby se neřešily. Řada se jich naopak ještě zhoršila.

Ekonomický růst byl po revoluci utlumen. Zatímco růst reálného HDP byl v průběhu pěti let před revolucí průměrně 4,4 %, v období let 2011-2017 to bylo pouze 1,6 %. Zpomalení růstu a vyšší míra politické nejistoty vedly po revoluci k prudkému nárůstu nezaměstnanosti (viz graf 1). Zatímco míra nezaměstnanosti byla v roce 2010 na úrovni 13,1 %, v roce 2011 se vyšplhala na 18,3 %. Od té doby se pomalu snižuje, ale v současné době stále dosahuje 12,5 % a nejvyšší je zejména mezi ženami a mladými lidmi. Ekonomické zpomalení v Tunisku také od roku 2011 vedlo ke stagnaci reálných příjmů země a dokonce k poklesu reálných příjmů v období 2014-2016.

Křehká politická a ekonomická situace vedla také k nárůstu korupce. To se odrazilo v Indexu vnímání korupce organizace Transparency International. Země od revoluce v roce 2011 klesla v žebříčku o 16 míst.

Pro zemi je těžké tento negativní trend zvrátit. V roce 2016 se Tunisko přihlásilo do programu MMF Extended Fund Facility ve výši 2,8 miliardy USD. Počáteční pomalé tempo reforem se na počátku roku 2017 zrychlilo.

Vzhledem k tomu, že se veřejné finance v posledních sedmi letech výrazně zhoršily je jedním z hlavních bodů programu MMF omezit budoucí fiskální deficity. Fiskální deficit dosáhl vrcholu v roce 2013, kdy vyšplhal na 7,4 % HDP a v roce 2017 byl ještě na úrovni 5,9 %. Vzhledem k nárůstu veřejných schodků se poměr hrubého veřejného dluhu k HDP zvýšil v roce 2016 z předrevolučních 40 % na 62,9 %, což je vysoká úroveň. V roce 2018 plánuje tuniská vláda snížení schodku rozpočtu na 5 % HDP a v rámci tohoto plánu bylo zavedeno nedávné zvýšení daní a snížení dotací.

Vláda bude muset také řešit velké mzdové náklady ve veřejném sektoru. Od arabského jara vlády reagovaly na nárůst nezaměstnanosti zvýšením zaměstnanosti právě ve veřejném sektoru, což je za současné situace neudržitelné. Náklady na mzdy ve veřejném sektoru vzrostly z 10,7 % HDP v roce 2010 na 14,6 % HDP v roce 2016. To znamená, že představují přibližně polovinu celkových vládních výdajů a přibližně dvě třetiny celkových daňových příjmů v roce 2016 (viz graf 2). Jedná se o neudržitelné úrovně, zejména proto, že kvalita služeb především ve vnitrostátních regionech zůstává nízká. Vedle vyšší zaměstnanosti ve veřejném sektoru je vysoký účet za mzdy veřejného sektoru dán také řadou navýšení mezd, které bylo vyjednáno s odbory. Vláda v budoucnu plánuje omezit mzdové výdaje prostřednictvím přísných limitů na nové zaměstnance. Nad rámec dohodnutý s odborovými svazy již nebudou mzdy dále navyšovány. To by ve střednědobém horizontu mělo snížit mzdové náklady ve veřejném sektoru. K tomu však vláda bude muset vzdorovat opozici silných veřejnoprávních odborových svazů.

Problémem je, že fiskální úsporná opatření a hospodářské reformy je třeba provést v právě době, kdy obyvatelstvo trpí kvůli vysoké nezaměstnanosti, stagnaci reálných příjmů a reformám zavedeným v minulosti - jako je například snížení dotací na energie. Nicméně se zdá, že vláda zůstává odhodlaná k reformám. V reakci na protesty se nerozhodla odložit opatření, ale místo toho zvýšila sociální dávky a navrhla další opatření zaměřená na nejchudší obyvatele v zemi. Zda bude země schopna zvrátit negativní ekonomický trend, kterému čelí od roku 2011, závisí právě na budoucí implementaci reforem. Mezitím zůstává krátkodobý výhled politických rizik Tuniska stabilní, v kategorii 4.

Analytik: Jan-Pieter Laleman – jp.laleman@credendo.com