Jakým rizikům bude automobilový průmysl čelit v roce 2019? Tato otázka znepokojuje nejen hráče v oboru, ale i mino něj, protože automobilový průmysl má značný přesah nejen do dalších odvětví, jako jsou ocelářství, hliníkárenství, chemický a plastový průmysl, ale zasahuje také navazující odvětví, především informační a komunikační technologie a maloobchod.

Co tedy čeká automobilový průmysl v roce 2019? Na scéně jsou hned čtyři hlavní rizika: na prvním místě možné zavedení 25% cla na dovoz automobilů do USA, dopady Brexitu, obchodní napětí mezi Čínou a USA a pokles poptávky po automobilech v Číně. Kdo budou vítězové a kdo poražení?

Důsledky obchodní války mezi Čínou a USA, která vedla 6. července k uvalení 25% cla na dovoz automobilů, již výrobci automobilů pociťují. Podle Německé asociace automobilového průmyslu (VDA) klesl export německých automobilů vyráběných v USA a směřujících do Číny jen za prvních 10 měsíců loňského roku o celou třetinu. Za tento vývoj částečně může i propad prodeje nových vozidel v Číně.

V následující analýze se zaměříme výhradně na přímé riziko, které představuje případné zavedení 25 % cla na dovoz automobilů a automobilových dílů do USA v souvislosti s článkem 232. Ten umožňuje prezidentovi omezit dovozy a uvalit neomezená cla, pokud je ohrožena národní bezpečnost.

Paragraf 232 jako součást politiky America First

Od konce května 2018 americké ministerstvo obchodu zkoumá, zda dovozy vozidel a automobilových dílů představují pro národní bezpečnost USA hrozbu podle článku 232. Pokud by tomu tak bylo, mohlo by to vést k uložení cla na dovoz automobilů bez ohledu na jejich původ. Cla by mohla být platná od konce července 2019, ale klidně se tak může stát i dříve.

Jaký by byl přímý dopad na americký trh s automobily?

Reálný dopad zavedení cel se bude lišit u každé společnosti a každého modelu vozidla. Podíl komponentů dovážených z oblastí mimo region USMCA (Spojené státy, Mexiko, Kanada) se značně liší od modelu k modelu. Výsledkem je, že cla zasáhnou každý model a firmu jinak v závislosti na jejich obchodní struktuře.

Studie Centra pro automobilový výzkum (CAR)1 představila scénář, v němž USA uloží 25% celní sazby na všechny dovozy automobilů a příslušenství, platné pro všechny obchodní partnery mimo oblast USMCA. Podle tohoto scénáře by náklady na průměrné vozidlo prodávané v USA vzrostly v průměru o 2 450 dolarů. Cena vozidla montovaného v USA by vzrostla o 1 135 dolarů a cena dováženého vozidla dokonce o 3 980 dolarů. Zvýšení cen dovážených vozidel by samozřejmě znamenalo vyšší podíl na trhu pro automobily vyráběné přímo v regionu. Základním předpokladem této studie ovšem je, že změna průměrné ceny automobilu po zavedení amerických cel bude kompenzována poměrnou změnou objemu prodeje tak, aby nebyl ovlivněn celkový obrat sektoru. Jenže vzhledem ke zvyšujícím se nákladům klesne i průměrná marže výrobců a prodejců a zavedení celních sazeb by tedy mělo na americký průmysl ve svém důsledku negativní dopad. Tratily by také podniky, které jsou navázané na automobilový průmysl, vzrostla by cena ojetých vozidel, ceny náhradních dílů by mohly vzrůst až exponenciálně a k tomu všemu se mohou připojit i odvetná opatření, což by zisky automobilových továren v USA dále snížilo.

Které země nejvíce pocítí politiku America First?

K zodpovězení této otázky nejprve musíme porozumět Trumpovým cílům, které se za celou hrou ukrývají. Trump chce v první řadě snížit obchodní deficit s partnerskými zeměmi, ať už se jedná o spojence nebo ne. Za druhé chce „přivést práci zpátky“ do USA. A konečně je také „advokátem“ spravedlivého obchodu, což znamená, že cla by měla být stejná pro zahraniční produkty vstupující do USA stejně jako pro americké zboží dovezené cizími zeměmi.

Automobilový průmysl se ocitl v hledáčku mezi prvními, protože USA má v tomto sektoru značný obchodní deficit, zahraniční automobilové firmy se stěhují mimo USA a platná dovozní cla jsou v USA nižší než cla vybíraná za ekvivalentní americké výrobky v partnerských zemích. Americká obchodní bilance s deseti zeměmi, které jsou největšími dodavateli automobilů a součástek do Spojených států, je uvedena v grafu 1.

Je třeba poznamenat, že těchto deset zemí dohromady tvoří 94 % dovozu automobilů do USA. Největší obchodní schodek je s Japonskem. Ten představuje jednu třetinu amerického deficitu v tomto odvětví. Následuje Mexiko, Kanada, Německo a Jižní Korea.

I kdyby byla uvalena cla na dovoz všech automobilů do Spojených států, Kanadu a Mexiko by měla ochránit velkorysá dovozní kvóta USMCA, což naznačuje, že plánovaná opatření jejich místní průmysl nepoškodí. Tyto země by mohly svůj export do USA dokonce zdvojnásobit, aniž by překročily hranici, kdy už by také musely platit clo.

Dalším vážným rivalem americké ekonomiky je podle Trumpa Německo. Trump touží snížit obchodní deficit USA s Německem, a pokud EU nesníží cla na dovoz automobilů z USA z deseti na 2,5%, což je ekvivalentní americké úrovni, je připraven uvalit 25% clo také na dovoz evropských automobilů. Německo je dobrým cílem, protože evropský automobilový dodavatelský řetězec je vysoce integrovaný a závislý na německém vývozu.

V červenci uspořádala Evropská komise jednání s americkou administrativou a zdálo se, že se napětí snižuje a hrozba cel byla zažehnána. Nicméně oznámení General Motors o uzavření továren v USA společně se stagnací evropského rozhodovacího procesu, může pravděpodobnost zavedení cel opět zvýšit.

Které země budou nejvíce zasažené?

Následující graf znázorňuje závislost jednotlivých regionů na dovozu do USA. Ukazuje země s významným domácím automobilovým průmyslem a zároveň země, jejichž automobilový průmysl je silně závislý na poptávce USA. Tyto země můžeme rozlišit na dvě skupiny - evropské země (Německo, Itálie, Švédsko, Spojené království a Slovensko) a asijské země (především Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan). První skupina vyváží velkou část své produkce, ale pouze malý podíl směřuje do USA. Druhá skupina exportuje sice nižší, ale stále významný podíl své produkce a je na americkém trhu více závislá. Právě jejich domácí trh by proto zavedení nových celních sazeb zvlášť silně ovlivnilo. Z grafu jsme vyloučili Kanadu a Mexiko, kterých se cla zřejmě nedotknou.

Pokud jde o Čínu, na ni se aktuálně vztahují cla ve výši 27,5 % a na tomto místě je třeba poznamenat, že domácí výroba není závislá na zahraničních trzích. Čínský automobilový průmysl tedy mnohem víc ovlivní vývoj domácí poptávky než americká obchodní politika. Je také třeba zdůraznit, že asijské země dovážejí více než třetinu automobilů z USA, zatímco podíl v evropských zemích je nižší (přibližně jedna pětina).

Závěr

Pro automobilový průmysl, který je silně závislý na funkčním mezinárodním dodavatelském řetězci, představuje politika „Amerika First“ temná mračna. Pokud USA opravdu sáhnou ke zmíněným celním opatřením, bude rok 2019 skutečnou výzvou. A to především pro asijské a v menším rozsahu i pro evropské země. V USA by opatření způsobilo pokles prodeje a dovozu, ale nárůst domácí výroby. To by ovšem domácímu automobilovému průmyslu stejně příliš nepomohlo. Jako celek je do značné míry závislý na dovážených dílech. Cla na dovoz oceli a hliníku již zvýšily výrobní náklady v automobilových továrnách, což vedlo ke snížení marží a změnám v dodavatelském řetězci.

Dalším zdrojem problémů může být pro rok 2019 klesající čínská poptávka po automobilech a Brexit. I přes určité příměří, přetrvává nejistota jak se bude obchodní válka mezi Čínou a USA vyvíjet. A to představuje další riziko. Obchodní válka pravděpodobně přesměruje obchodní toky. A můžeme očekávat že ze změn v obchodním řetězci vzejdou někteří jako poražení, ale jiní jako vítězové.

Analyst: Matthieu Depreter – m.depreter@credendo.com

Kompletní analýzu (v angličtině) najdete zde.

 


1https://www.cargroup.org/wp-content/uploads/2018/07/NADA-Consumer-Impact-of-Auto-and-Parts-Tariffs-and-Quotas_July-2018.pdf