V souvislosti s  polským restrukturalizačním zákonem, který vstoupil v platnost v lednu 2016, stoupá v Polsku počet neplatících společností. Vyplývá to z údajů úvěrové pojišťovny Credendo – Short-Term EU Risks. Při vývozu do Polska by tak podnikatelé měli zvážit své možnosti a počítat se zvýšeným rizikem.

Rok 2016 znamenal pro Polsko zásadní změnu co do průběhu insolvenčního řízení. V lednu 2016 vstoupila v platnost nová právní úprava týkající se insolvencí a restrukturalizací – tzv. „Restrukturalizační zákon“ nebo také „Nový zákon o úpadku“, jehož vzorem je právní úprava dané oblasti, která byla úspěšně zavedena například v USA nebo ve Velké Británii. Jejím cílem bylo především zamezení úpadku a případné likvidaci společností, které by i přes dočasné potíže mohly nadále pokračovat ve své činnosti, a tím zabezpečit potřebnou ochranu práv věřitelů před nekompetentními zásahy managementu. Jednou ze čtyř procedur, které nový zákon zavádí je tzv. „sanační procedura“, do níž začaly firmy brzy po jejím zavedení hojně vstupovat. V důsledku této procedury se zvýšil počet firem, které neplatí své závazky, což se již projevilo ve zvýšeném počtu pojistných událostí.

Od spuštění nového restrukturalizačního zákona registrujeme v Polsku nárůst případů, kdy společnosti využívají možnosti zákona, který jim poskytuje ochranu před věřiteli a přestávají platit svým dodavatelům,“ říká Michal Veselý, generální ředitel úvěrové pojišťovny Credendo – Short-Term EU Risks a dodává: „Do sanačního procesu přitom vstupují i firmy, u nichž bychom to nečekali.“ Příčiny, proč i zdánlivě zcela zdravé firmy vstupují do sanačního procesu, přitom nejsou vždy zcela jasné. „Buď mají dobré úmysly a chtějí firmu ozdravit, restrukturalizovat, uzavřít nové smlouvy a nastavit nové procesy, nebo je ve hře méně pozitivní varianta, kdy je úmyslem firmu zlikvidovat a de facto vytunelovat. Nová právní úprava k takovému postupu dává bohužel poměrně široký prostor,“ říká Michal Veselý. Pokud firma sanační proces nezvládne, ocitne se v insolvenci.

Již v prvním pololetí roku 2016 byl v Polsku zaznamenán meziroční pokles insolvencí o zhruba 14 %, což mohlo být právě v důsledku vyšší míry využívání alternativních řešení například v podobě sanační procedury. Zároveň ale právě v souvislosti se sanační procedurou stoupá počet neplatících firem. Zda tato právní úprava skutečně uspěje a umožní záchranu firem namísto jejich bankrotu a zda to vše není na úkor dodavatelů a dalších věřitelů, bude možné plně posoudit až v následujících letech. V tuto chvíli však rozhodně zvýšila nejistotu při obchodování na Polském trhu.


Polský restrukturalizační zákon, který vstoupil v platnost 1. 1. 2016 a jehož cílem je zejména zamezit úpadku a případné likvidaci společností, které by i přes dočasné potíže mohly nadále pokračovat ve své činnosti, a tím zabezpečit potřebnou ochranu práv věřitelů před nekompetentními zásahy managementu, zavádí 4 procedury. Jednou z nich je i sanační procedura, která je ze všech čtyř možností nejrozsáhlejší a je určena pro předlužené společnosti, které již nejsou schopny dosáhnout dohody s věřiteli. Jedná se o jediný proces, který může být zahájen na žádost samotných věřitelů, zároveň ale dlužníkům poskytuje vysokou míru ochrany. Vedení společnosti v tomto případě zpravidla přebírá tzv. správce, pouze v ojedinělých případech pokračuje v činnosti původní management. Společnosti je dána široká paleta nástrojů, které mají sloužit k její stabilizaci a ekonomicky efektivnímu fungování, jako např. propouštění zaměstnanců, vypovězení nevýhodných smluv, prodej majetku atd. Financující banky zároveň nesmí společnostem v sanačním řízení ukončit úvěrové linky. Pokud ani přes všechna opatření není posléze věřiteli odsouhlasen tzv. restrukturalizační plán, je vyhlášen úpadek.